...

Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla

a dýchala na tvůj neznámý obraz ověnčený liliemi;

čas vadl, růže chřadly, vína má hořkla, rudla má světla,

a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy.

...

Tys nešla. Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad? Či leká

tě oblak, jenž zhaslými slunci se pozdvih a nad mým domem se prostřel?

Či smrt, která zabíjí na křižovatkách mé hosty a čeká,

až sám se přiblížím k oknu, blízko na osudný dostřel?

...

O. Březina

jejda jejda, to je depresivní báseň *....

ale mně se fakt zalíbila na první počtení....

* (takhle když já občas napíšu básneň, berte to tak, že mi leze na nervy ta naprostá racionálnost mých studií, takže se potřebuji dostat na tu lidštější, humanitnější půdu.... :-)

teda otázka je , co je lidštější...