středa 31. října 2007



jó, jó, už si zvykám. Neříkám, že už jsem "ostřílený student biologie", to budu až po zkouškovým. (tedy, ehm, pokud nebudu "odstřelený bývalý student biologie"-no, ale to teď každopádně nemá cenu řešit).
Takže můžu s klidným svědomím říct, že pokud by přede mnou nebyl ten měsíc děsu, bylo by to fakt dobrý! tyjo, baví mě to. Je to všechno hrozně zajímavý (něco až moc, takže to nechápu :-)
V Praze se už taky pomalu zabydluju, a snažím se k Pražanům zaujmout kladný postoj. Což mi někdy dělá problémy (především v MHD), takže jsem nasadila drsnou léčbu-chodím na procházky po krásách Prahy (kdy jindy než na podzim) a snažím se nemyslet na tu depresivitu autobusové zastávky Skalka, když je zima, tma a prší a já jedu v 7 ze cvičení z bezcévných rostlin. Jo a taky se snažím ignorovat jednoho našeho profesora (tedy, já NEVÍM jestli to je prof. nebo doc. nebo RNDr. nebokdovíco - a oni si na tom prej dost zakládají....), který je schopen za jednu přednášku říct 15x slovo "VORGANISMY", čímž mě přivádí do vyloženě vyděšeného stavu.
...

jo a víte co je ještě fakt vtipný? ty latinský názvy, co tu do nás hustí. jak já se snažím si něco zapamatovat, jenže to není žádná legrace! Ono je někdy problém to vůbec z tý prezentace opsat! Tak např. jsem se naučila sinici (čico) Cylindrospermopsis raciborskii (to si budu pamatovat do smrti), a nic jinýho už do tý hlavy nenarvu! :-)

neděle 7. října 2007

tak jestli škola...tak teda škola....




SMÍŠENÉ POCITY. A TO SILNĚ.


tak asi takto by se to dalo vyjádřit. Imatrikulace, ta byla opravdu hezká, jen si to představte- krásný sál Karolina, zvuk Jezu, Kriste, štědrý kněže; chlápci a dámy v hábitech, dvěma prsty se dotknout žezla (kdovíjakýho), potřást si rukou s "honorábiles" prorektorem a vyřknout ono téměř posvátné "slibuji". mělo to jen tu chybu, že jsem sice řekla ono slovo dostatečně nahlas, ale vzápětí jsem si uvědomila, že jsem vůbec neposlouchala, když se ten slib četl, takže vůbec nemám páru, co jsem slíbila :-). Ale ta "slavnostnost" v tom byla.


Hned v ten samý den jsem zamířila na přednášku Úvod do evoluční biologie. Jenže. já s tím nepočítala, tak si to představte - já, největší pintlich ohledně psacích potřeb (inkoustové pero Parker) a sešitů (kroužkový, recyklovaný, ale s jemným povrchem, aby na to šlo velice příjemně psáti) a přeborník v touze nenápadného oblékání jsem se ocitla na přednášce BEZ tužky, BEZ papíru, V šatech se stříbrnou aplikací, PODPATKÁCH jak kráva a s rudými nehty. jsem si připadala jako vůl. Okolo mě 300 lidí v džínách, líně přežvikujících a obložených štosy papíru (zjevně starší ročníky). a to podotýkám, že já nejraději sedím tak ve 2.-4. řadě a tady jsem byla až v tý úplně poslední! brrrr


Tento zážitek (velmi ovlivněn tím, že jsem přednášejícímu nerozuměla půlku toho, co říkal), ve mě zanechal dost silný negativní dojem. Zkrátka pocit, že jsem naprostej looser.


Na přednášce z parazitologie jsem zase po vyběhnutí šílených schodů byla nucena dvě hodiny sedět na zemi před otevřeným oknem, takže jsem teď víceméně nemocná a když mám rýmu, je pro mě problém vidět svět optimisticky.


Jinak se mi zdá že ti profesoři (většina) jsou z jinýho světa a asi nikdy neviděli, co se probírá na gymplu a myslí si, že my všichni od tří let studujeme termodynamický zákony a teoretickou matematiku (a to, KURŇA, studuju biologii!!!!)




Ale jak říkám , to SE zvládne, a když ne, SVĚT SE NEZBÓŘI.....




jsem asertivní, inteligentní, perspektivní mladá žena s budoucností...jsem....jsem.....




:-)
ty obrázky v kostce vyjadřují to, co jsem napsala. líní čtenáři si je mohou pouze prohlédnout...
ale jo, alespoň se těším na mikroskopy.... třeba se to všechno příští týden bude zdát jiné....