Protože je miluji...

Protože je miluji... nemusíte se obávat, že zde budu dlouze popisovat muže, které miluji... :-) Chtěla bych vám zde pouze ukázat umělecká díla, která fakt mám ráda (to slovo "miluji" je vážně divný:-)
Jsou to povětšinou obrazy, které nejsou příliš známé. Jsou od autorů Johna Everreta Millaise (1829-96, je řazen do prerafaelismu) a J. W. Waterhouse (působil na přelomu 19. a 20. století. Super stránky s kompletním dílem: www.jwwaterhouse.com ). Jejich díla mě zaujala na první pohled, pro mě vyjadřují velice mnoho emocí, nálad,...a ta atmosféra je zkrátka úžasná... Je to jako v mé fantazii :-) Jak můžete vidět, často se inspirovali literárními díly (př. má veleoblíbená mrtvá Shakespearova Ofélie,..o které jistá dívka KK prohlásila, že je to dost morbidní :-)...
Vím, že mnohým lidem připadají tyto obrazy dost nevkusné, ale já je mám moc ráda...Snad se vám budou taky líbit a když ne, nic si z toho nedělejte, třeba se vám jednou strefím do vkusu :-) !!
a teď nastává čas pro čínskou básnířku Ču-šu čen (12. století), myslím, že v její básni Zraněna jarem je vyjádřeno něco z té těžké, zelenofialové a uplakané nálady těchto obrazů...

Jsem sama v pavilónu, pláč můj slzy lije.

Upustila jsem knihy poezie.
Při okoušení teplých likérů jsem stále sama,
a přece si mi zdá, že trpím náhlým odloučením.
Mé srdce nese už zranění jarem.
Lehký stín vrb oplétá slunce.
Lupínky květů poletují
a prach už zpola halí.
Zpěv žluv ruší sny motýlů
a vzbouzí ve mě zašlé žaly
a novou úzkost vnuká.