jejda jejda, to to letí. v posledním týdnu jsem měla 3 zkoušky, takže až dnes jsem si trochu oddychla (a po příjezdu domů 2 hodiny spala) a mám "volno" alespoň týden (ale ne od učení)...Je to drsný, co dodat. Díky Bohu jsem to zatím zvládla, tak snad ok...

Maggi, maggi, tak střípky ega, jo? Tak to mě rozesmálo (teda, ne že bych ukázala počítači zuby, ale uvnitř jsem se smála....chápeš.......). je pravda, že jsem ostudně dlouho nic nenapsala, a bylo to částečně i kvůli tomu, že jsem zkrátka neměla čas. Ne že bych nebyla měsíc na netu, nebo že bych neměla co psát, ale mě se asi nechtělo.....
Fakt jsem sem chtěla napsat, když jsem dostala první kredit! To jsem měla radost! Teď už mám kreditů 6 a jsem mírně (= někdy ne, někdy hodně) vydeptaná ze zkouškového období a taky, že se budu muset o Vánocích hodně učit. :-( Jsem holt z těch cvoků, co chtějí mít to nejnepříjemnější hned za sebou a tak jsem si dala tu nejtěžší zkoušku 1. (teda spíš 2., jednu už mám hotovou) I když, možná s tím ještě pohnu.... Problémy s nechutenstvím zatím nemám, spíš jsem přechodila chřipku a bolí mě hlava, ale jím, což se na svátky hodí :-)
Jinak jako to není až taková krize, jen asi tak jako pocity před maturou. Tak doufám, že to nějak budu zvládat a věřím, že Pán Bůh mě v tom nenechá samotnou....
Vánoční Praha je krásná, světlá i tmavá, snivá i vulgární, lidová i luxusní. měla jsem v plánu jít na nějaké akce, jenže takhle večer jsem byla už vždycky dost mimo a taky se mi nechtělo se bát, jestli stihnu poslední bus. Ale byla jsem na naprostu úžasném divadelním představení souboru od nás ze školy. Hráli Caesara od V+W a byla to taková legrace, že mi to úplně dočista zvedlo náladu. Bylo to v největší chemické posluchárně a měli tu scénu fakt originální. Za tabulemi tam jsou nějaké digestože na pokusy a oni to tam prolézali a běhali a dělali hvězdy po katedře. Do scénáře vložili pár přírodovědných vtípků a to bylo fakt dobrý. Úplně z toho byla cítit taková sounáležitost naší školy. Je to tak super když má člověk alespoň chvíli pocit, že je to osobní. Byli tam i nějací profesoři a tak...no zkrátka bylo narváno.
Tak to se mi líbilo. Teď už jsem doma a až tohle dopíšu tak si jdu udělat harmonogram na zkouškové období.....


k obrázkům
1.-3. ano, uznávám že biologický vtipy jsou trapný....ale dobrý :-)
4. já se jako nechci chlubit, ale to jsem fotila JÁ. na praktikách a jsou to buňky a to zelený jsou obarvený vlákna, co jsou takovou výstuhou buňky (teda vony toho dělaj o hodně víc) a je to z fluorescenčního mikroskopu.

no super :-)

můj pražský život začíná nabírat na obrátkách. Ale asi jinak, než byste si mysleli. člověk by si řekl, že když někdo bydlí dva měsíce v Praze tak už bude plně ztotožněn s novým prostředím, vyzná se v něm lépe na začátku a jen tak něco ho nepřekvapí. Jenže to by ten někdo nesmělo znamenat JÁ.

Má pozornost krutě upadá. Dřív jsem byla z jízdy metrem tak "vyděšená", že jsem neustále sledovala, kde jsem, kam jedu, kde vylezu. Dobře, že občas přejedu stanici, to se stane (znáte to, člověk se zamyslí....). Ale že já jsem schopná vystoupit na stanici, kde chci vylézt na povrch zemský, ale jdu místo toho na přestup a uvědomím si to až když koukám o 2 patra jinde a kilometr dál na tu tabuli se stanicema a říkám si, holka, to by se mělo léčit. Každopádně vrchol nastal, když jsem nastoupila na můstku, vesele jela a na Hradčanské (tři stanici dál) si uvědomila, že jsem ASI měla nastoupit do toho vlaku v druhém směru.....

Očekávala jsem, že s tak radikálním krokem v mém životě do něj vtrhnou i ty nešvary "dospěláků". Ne, že by mi to tak vadilo, ale kafe mi pořád přijde nechutný, pivo hořký a víno hnusný. Takže piju š'távu Jupí; meltu a čaj černý (obé s mlékem), stejně jako po celý svůj dosavadní život.

takže zdar velkoměstskému životu

stále nesnáším když někdo pospíchá (řekla jsem si dnes když jsem letěla na autobus a poté brala schody po dvou), nesnáším velké supermarkety (řekla jsem si dnes v samoobsluze Brych u nás na náměstí, kde mi říkaj Andulko) ale když každý den otvírám ty veliký dveře, vedle kterých je tabulka Přírodovědecká fakulta UK, tak si říkám, že to za to stojí...

...

Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla

a dýchala na tvůj neznámý obraz ověnčený liliemi;

čas vadl, růže chřadly, vína má hořkla, rudla má světla,

a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy.

...

Tys nešla. Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad? Či leká

tě oblak, jenž zhaslými slunci se pozdvih a nad mým domem se prostřel?

Či smrt, která zabíjí na křižovatkách mé hosty a čeká,

až sám se přiblížím k oknu, blízko na osudný dostřel?

...

O. Březina

jejda jejda, to je depresivní báseň *....

ale mně se fakt zalíbila na první počtení....

* (takhle když já občas napíšu básneň, berte to tak, že mi leze na nervy ta naprostá racionálnost mých studií, takže se potřebuji dostat na tu lidštější, humanitnější půdu.... :-)

teda otázka je , co je lidštější...

jó, jó, už si zvykám. Neříkám, že už jsem "ostřílený student biologie", to budu až po zkouškovým. (tedy, ehm, pokud nebudu "odstřelený bývalý student biologie"-no, ale to teď každopádně nemá cenu řešit).
Takže můžu s klidným svědomím říct, že pokud by přede mnou nebyl ten měsíc děsu, bylo by to fakt dobrý! tyjo, baví mě to. Je to všechno hrozně zajímavý (něco až moc, takže to nechápu :-)
V Praze se už taky pomalu zabydluju, a snažím se k Pražanům zaujmout kladný postoj. Což mi někdy dělá problémy (především v MHD), takže jsem nasadila drsnou léčbu-chodím na procházky po krásách Prahy (kdy jindy než na podzim) a snažím se nemyslet na tu depresivitu autobusové zastávky Skalka, když je zima, tma a prší a já jedu v 7 ze cvičení z bezcévných rostlin. Jo a taky se snažím ignorovat jednoho našeho profesora (tedy, já NEVÍM jestli to je prof. nebo doc. nebo RNDr. nebokdovíco - a oni si na tom prej dost zakládají....), který je schopen za jednu přednášku říct 15x slovo "VORGANISMY", čímž mě přivádí do vyloženě vyděšeného stavu.
...

jo a víte co je ještě fakt vtipný? ty latinský názvy, co tu do nás hustí. jak já se snažím si něco zapamatovat, jenže to není žádná legrace! Ono je někdy problém to vůbec z tý prezentace opsat! Tak např. jsem se naučila sinici (čico) Cylindrospermopsis raciborskii (to si budu pamatovat do smrti), a nic jinýho už do tý hlavy nenarvu! :-)

tak jestli škola...tak teda škola....

SMÍŠENÉ POCITY. A TO SILNĚ.

tak asi takto by se to dalo vyjádřit. Imatrikulace, ta byla opravdu hezká, jen si to představte- krásný sál Karolina, zvuk Jezu, Kriste, štědrý kněže; chlápci a dámy v hábitech, dvěma prsty se dotknout žezla (kdovíjakýho), potřást si rukou s "honorábiles" prorektorem a vyřknout ono téměř posvátné "slibuji". mělo to jen tu chybu, že jsem sice řekla ono slovo dostatečně nahlas, ale vzápětí jsem si uvědomila, že jsem vůbec neposlouchala, když se ten slib četl, takže vůbec nemám páru, co jsem slíbila :-). Ale ta "slavnostnost" v tom byla.

Hned v ten samý den jsem zamířila na přednášku Úvod do evoluční biologie. Jenže. já s tím nepočítala, tak si to představte - já, největší pintlich ohledně psacích potřeb (inkoustové pero Parker) a sešitů (kroužkový, recyklovaný, ale s jemným povrchem, aby na to šlo velice příjemně psáti) a přeborník v touze nenápadného oblékání jsem se ocitla na přednášce BEZ tužky, BEZ papíru, V šatech se stříbrnou aplikací, PODPATKÁCH jak kráva a s rudými nehty. jsem si připadala jako vůl. Okolo mě 300 lidí v džínách, líně přežvikujících a obložených štosy papíru (zjevně starší ročníky). a to podotýkám, že já nejraději sedím tak ve 2.-4. řadě a tady jsem byla až v tý úplně poslední! brrrr

Tento zážitek (velmi ovlivněn tím, že jsem přednášejícímu nerozuměla půlku toho, co říkal), ve mě zanechal dost silný negativní dojem. Zkrátka pocit, že jsem naprostej looser.

Na přednášce z parazitologie jsem zase po vyběhnutí šílených schodů byla nucena dvě hodiny sedět na zemi před otevřeným oknem, takže jsem teď víceméně nemocná a když mám rýmu, je pro mě problém vidět svět optimisticky.

Jinak se mi zdá že ti profesoři (většina) jsou z jinýho světa a asi nikdy neviděli, co se probírá na gymplu a myslí si, že my všichni od tří let studujeme termodynamický zákony a teoretickou matematiku (a to, KURŇA, studuju biologii!!!!)

Ale jak říkám , to SE zvládne, a když ne, SVĚT SE NEZBÓŘI.....

jsem asertivní, inteligentní, perspektivní mladá žena s budoucností...jsem....jsem.....

:-)

ty obrázky v kostce vyjadřují to, co jsem napsala. líní čtenáři si je mohou pouze prohlédnout...

ale jo, alespoň se těším na mikroskopy.... třeba se to všechno příští týden bude zdát jiné....

Vždyť tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů. Iz 26,19

Život je jako pohádka. Nepřipadá vám to taky tak někdy? Jeden den si člověk říká, že to naše žití je vším jiným než procházkou růžovým sadem a hned další den je to všechno jinak. Tím nechci naznačovat, že svůj život prožívám jako bych byla ne vrcholu blaha neustále, ale s blížícím se podzimem (nebo spíš - právě dnes večer), mám docela dobrou náladu. (možná je to tím, že jsem si po obědě pospala a pak se koukala na film; ale snad až tak přízemní nejsem :-).
Každopádně musím říct (no ono to z toho tak víceméně vyplývá), že když vidím ty žlutozelené stromy a tu modrou oblohu a červené nosy kolemjdoucích, ty barvy mi v srdci malují dobrou náladu. No, jak jinak bych se měla cítit, když už mám ČTVRTÝ MĚSÍC PRÁZDNINY. Já už ani nevím, jak se píše. Jediná okolnost ohledně školy, která mě nenechává chladnou je ta, že stále nemám rozvrh, že stále nevím kdy ho budu mít a jsem na to "fakt" zvědavá. Za týden mám imatrikulaci a říkám si: "tak už je to tady" - s mou obvyklou smíchaninou ironie, natěšenosti, strachu a flegmatičnosti.....
Dnes jsem jela do MB do knihovny a taky reklamovat boty. Tomu byste nevěřili, po rozhovoru s vedoucí prodejny Baťa jsem si připadala jak v Procesu. Nikdo nic neví, "oni" rozhodnou, ne "oni" si s tím udělají co chtějí a my do ničeho nemůžeme zasáhnout, musíme "jim" to přenechat. A to vše s tak připitomělým úsměvem, že jsem byla ráda, když jsem odtamtud vypadla. hrůza.
znáte to? já to dodnes neznala....... jako v byrokratickym bludišti...blé

(přečetla jsem si to po sobě, a musela jsem si přiznat pravdu: Anno, vy jste vážně trochu cáklá, jak jenom můžete začínat text "Život je jako pohádka" a končit s "blé"?
Zauvažovala jsem a došla jsem k tomuto: jsem melancholik - věčný optimista. jde to?! ) achjo