čas se mění...a my s ním.... :-)

Když jsem tuto fotku našla ve svých vzpomínkových relikviích, hned jsem si řekla, že jí musím někde "publikovat". Nemůžu si pomoct, ale připadám si na ní vážně roztomilá! A protože toto slovo se ke mě vážně nehodí, je tahle fotka vážně cenná!!!!
Musíte mi odpustit tak nechutně sebestředný příspěvek (i když, jen tak mimochodem, co jiného můžete na blogu čekat:), ale nemohla jsem si pomoct....

30's !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Minulý pátek proběhlo focení naší třídy na tablo... Měli jsme to (jak sami vidíte:-) ve stylu 30. let. Byla to velká akce! Přijel fotograf, dvě kosmetičky a dvě kadeřnice! Doufám, že uznáte, že nám to VELICE slušelo....každopádně to byla legrace..až budu mít i ty fotky, tak je sem dám.... zatím jen amatérská (promiň Kristy :-) ochutnávka...

Noční můra po Vánocích

ta technika...uz pred týdnem jsem měla vymyšleno, co sem napíšu; jen jsem s hrůzou zjistila, že si nepamatuju heslo a přihlasovací jméno! (takže bych spíš měla psát "ta moje zatrolená paměť"; ale lepší je to svést na tu techniku:-) ) Až dnes jsem přišla na to, v čem je problém, takže už můžu napsat, co jsem chtěla napsat před týdnem....
Před týdnem jsem zažila totiž SKUTEČNĚ nevšední věc. V sobotu ráno jsem jela na první část kurzu Biologie na PřF (což bylo vážně zajímavý, ale není to předmětem mého vyprávění...) a musela jsem vstávat DĚSNĚ brzo, abych to stihla. Měla jsem celkem dlouhou cestu metrem, a tam k tomu právě došlo...Na přestupu na Florenci jsem šla těmi kamenými a propletenými chodbami a najednou moje fantazie měla nějakou hyperfunkci a já si představovala, že jsem v lese, kde je ta naprosto nejkrásnější a nejzimnější atmosféra, kterou si dovedu představit (podotýkám, že je to fakt kýčovitý). Šla jsem zrovna tou jednou chodbou trochu z kopce, bylo tam takový žlutý zábrádlí, a dost lidí šlo naproti mně. A já úplně viděla, jak jsou navlečeni do bavorských krojů (hrůza) a jedou na starých bruslích naproti mě a snad tam byly i nějaký veverky (hrozivý) a jemně padal sníh a bylo to na nejaké mýtině uprostřed krásně zasněžených malých jedliček ....
jsem normální? Já musela na ty chudáky lidi tak vejrat, že se mě museli leknout (i když v Praze si nikdo nikoho nevšímá...) - fakt zvláštní...ale opravdu zvláštní zážitek...
Doufám, že se teď se mnou nepřestanete bavit, když jsem taková divná.....
Jo ještě pár fotek vystihujících onu atmosféru... :-)

Vááááááánoce !!!!!!

Vánoce....člověk se na ně těší.. a jsou tak rychle fuč...Tak teď už se můžu těšit jen na květen, kdy maturuju :-(
Od Štědrého dne je u nás doma plno.. 24. jsme se dopoledne po shromku viděli s "Cimalama" (má ségra Věrča se švagrem) na tradiční procházce v oboře Jabkenic (jo, tam, kde bydlel Smetana :-) a po obědě (půst naštěstí nedržíme) přijeli "Plchotíci" (má druhá sestra Petra se švagrem a s malým Ondrou). Pod stromečkem jsem toho našla plno, jen např. MP3 přehrávač - hezky vínově červenej (to je vše, co o jeho "parametrech" jsem schopná vědět :-) a velkej Atlas světa (asi mám ten zemák zpečetěnej.. :-).
25. pak přijeli i Cimalíci a babička, v domě bylo plno, takže jsem jako nejmladší, neprovdána skončila na matraci v obýváku...ale mě to nevadilo, protože jsem stejně večer koukala na DVD. K Vánocům jsem se sama nadělila DVD Jany Eyrové (měla jsem ho pro Věrču, ale ta ho už dostala od manžela, naštěstí pro mě:-) a je to fakt nádherně natočený.
A teď...Vánoce u konce a já si začínám velmi nepříjemně vzpomínat na nechutné školní povinnosti uložené přes prázdniny... máme udělat webový stránky, což nepřežiju a navíc musím dělat seminárku na SD na téma vývoj pobaltí po roce 1945, což je, jak sami uznáte, taky povzbuzující...a to nemluvím asi o 10 mat. otázkách, co máme mít zpracovány.....ale dost už nářků...nechci vás nudit a sebe samu děsit.. :-)
Teď (ani nevím kdy) dávali v televizi "Ukradené Vánoce" (Noční můra) od Tima Burtona...je to vážně sranda, trochu morbidní, ale dobrá..
Dnes mi počasí udělalo radost..byla sice velká mlha, ale vše bylo tak krásně namrzlé, dávám sem pár fotek, co jsem nafotila na naší zahradě..(mimochodem to focení jsem zakončila dost kolosálně - zkoušela jsem led v jezírku tak vehementně, až jsem se tam probořila a ta ledovou vodou promáčená ponožka byla vážně bezvadná :-)

odpověď na otázku z minula: Je to Gilbert Blyth z Anny ze zeleného domu; všichni mne zklamali, poněvadž jsem dokonce i svým oběma sestrám musela poradit... :-)

Na obrázcích - Cimalovi; já a taťka (co se snaží tvářit jako admirál Nelson) -- v Jabkenicích
Jana Eyrová a pan Rochester při prvním setkání
2 fotky z dnešní zamrzlé zahrady.....

Teda musím se omluvit, že už jsem tak dlouho nenapsala...ale mám dobrou výmluvu...opět nám nešel internet..Je to hrůza..někdy se naštve a šmitec...a co je ještě horší, že člověk neví na čem je, protože ICQ funguje..fakt pošahanej počítač...já tu techniku moc nemusím :-)
Co napsat? Vánoce se kvapem blíží..docela mě mrzí, co se z Vánoc stalo...lidi se nervují, horečnatě drhnou okna a vymetají pavučiny z pod postele, běhají po obchodech se seznamy drahých hraček a v noci přemýšlí o tom jak "udělat" ty Vánoce krásné a klidné. A přitom někdy ani neví, PROČ se slaví.
Včera jsme s mládeží (grupa mladejch křesťanů :-) byli dělat po Benátkách malý průzkum, zda lidi vědí o naší církvi a jaké aktivity by uvítali, atd. Dávali jsme jim také dárečky vlastní výroby (no ty vypadaly, ale ne, celkem to šlo - byly to takový malý ozdobičky :-) a myslím, že to bylo super.. Já jsem chodila s Káťou K., což mi naprosto vyhovovalo. Ona totiž obstarávala tu komunikaci a já se jen usmívala a zapisovala odpovědi (a obě jsme jedly výbornou čokoládu-mňam). Jen nám byla hrozná zima, bylo to okolo sedmé večer.
Zítra jedu na školní výlet na hory..mysleli jsme, že si tam zalyžujem a zatím si pomalu můžu brát plavky..chjo, a to jsem se na ty běžky fakt těšila :-(
Taky teď píšu seminární práci na SSV - téma Utopie (jakože od Platona, Augustina, Morea, až po komouše a sci-fi antiutopie, a ještě navíc anketa...) a je toho dost..na to, že to má být do Vánoc. Ale nebudu se nervovat, je sobota:-) Jestli se mi bude chtít, tak sem pak dám nějaký "reprezentativní vzorek", a aby byl reprezentativní, tak to ho asi budu muset stáhnout... :-)
(Všímáte si těch milionů smajlíků, co dělám? A to je fakt nemám ráda...)
No nic, nebudu vás otravovat již déle svými nesmyslnými výlevy a radši to utnu...
jo jen ještě nějakou poezii...snad se vám bude líbit

Jak miluji Tě? Povím Ti, co vím:
Miluji tě do hloubky, šířky, výše,
vesmírem celé duše své,
kde tiše přechází jsoucnost v Krásu s Tajemstvím.

Miluji Tě v potřebách všedních dnů,
ať plane slunce nebo bliká svíce,
svobodně jak ti, kdo za pravdu jdou bít se,
s čistotou těch, jimž nejde o slávu.

Miluji Tě s vášní, jež jitří žaly,
vírou, již vyzáří jen dětská líc,
miluji tě s láskou, již světci znali,

úsměvem, slzou očí, dechem plic,
celým svým životem! A po smrti, Bůh dá-li,
mé lásky k tobě bude ještě víc.

- Elisabeth Barett Browningová (Portugalské sonety)

Někdy vám sem napíšu něco o životě týhle autorky...ach to je tak "romantický" !!!!! :-)
(hádejte, kdo je na obrázku!!!!! zvláště tedy mé sestry, ale i ostatní mohou :-)

Protože je miluji...

Protože je miluji... nemusíte se obávat, že zde budu dlouze popisovat muže, které miluji... :-) Chtěla bych vám zde pouze ukázat umělecká díla, která fakt mám ráda (to slovo "miluji" je vážně divný:-)
Jsou to povětšinou obrazy, které nejsou příliš známé. Jsou od autorů Johna Everreta Millaise (1829-96, je řazen do prerafaelismu) a J. W. Waterhouse (působil na přelomu 19. a 20. století. Super stránky s kompletním dílem: www.jwwaterhouse.com ). Jejich díla mě zaujala na první pohled, pro mě vyjadřují velice mnoho emocí, nálad,...a ta atmosféra je zkrátka úžasná... Je to jako v mé fantazii :-) Jak můžete vidět, často se inspirovali literárními díly (př. má veleoblíbená mrtvá Shakespearova Ofélie,..o které jistá dívka KK prohlásila, že je to dost morbidní :-)...
Vím, že mnohým lidem připadají tyto obrazy dost nevkusné, ale já je mám moc ráda...Snad se vám budou taky líbit a když ne, nic si z toho nedělejte, třeba se vám jednou strefím do vkusu :-) !!
a teď nastává čas pro čínskou básnířku Ču-šu čen (12. století), myslím, že v její básni Zraněna jarem je vyjádřeno něco z té těžké, zelenofialové a uplakané nálady těchto obrazů...

Jsem sama v pavilónu, pláč můj slzy lije.

Upustila jsem knihy poezie.
Při okoušení teplých likérů jsem stále sama,
a přece si mi zdá, že trpím náhlým odloučením.
Mé srdce nese už zranění jarem.
Lehký stín vrb oplétá slunce.
Lupínky květů poletují
a prach už zpola halí.
Zpěv žluv ruší sny motýlů
a vzbouzí ve mě zašlé žaly
a novou úzkost vnuká.

achjo

Tak už i já jsem podlehla tlaku internetu, a zakládám si svůj blog. Jen tu nečekejte žádné duchaplně-filosoficko-teologické články :-) . Dnes jsem měla fakt divnej den. Do školy (4. ročník gymplu v Mladé Boleslavi) jsem jela pouze na dvě hodiny, poněvadž jsem měla včera teplotu..byl to seminář ze socek a profesor mě stihnul vyzkoušet..
A zítra píšu 2 písemky a mám prezentaci na špáninu..no, ale abych tady nepsala pořád jen o škole (což je fakt nudný, i když tam trávím většinu svého PŘEDRAHÉHO času :-) tak radši přestanu.. A co jsem ještě dnes robila? Spala jsem (super), dělala tu špáninu (horší), rozhodla se, že na informatiku a politologii se vybodnu (hrozný to bude až zítra :-), četla si Jane Austenovou (ach) a poprvé zkoušela malovat olejovýma barvama (celkem OK)... A teď tu tak sedím a píšu...
Jo, jinak moje ICQ je 320-376-194; tak jestli chcete - napište :-)
Týjo, já fakt nevím, co psát...musím si to promyslet, co tu budu uveřejňovat... :-) Mimochodem ta galaxie je fakt úžasná - že? Jmenuje se Sombrero (proč asi); a ta šipka ukazuje na výbuch supernovy (kdybyste chtěli vědět, co to je - napište - měla jsem na to referát, tak jsem nadrcená :-) Ten vesmír je stejně úžasnej.. Jen si to vemte : nikde nic a najednou vám takhle letí okolo nosu takováhle galaxie, a to je fakt "hustý", otočíte se, ujdete pár světelných let a jako malej drahokam tu rotuje úplně miniaturní roztomilá planetka a je krásně modrá a naprosto nepochopitelně v ní všechno funguje...