nevěřím svým vlastním zrakům

jejdamane, jejdamane, nevíte jak se vypíná podtržené písmo????

no...asi se s tím budu muset smířit :(

jsem tak chvíli uvažovala, co napíšu, a už mi to došlo:

dnes jedu do NORSKA!!!! musím říct, že už se fakt těším, sice ujet celkem 7000 km v autobuse asi nebude žádná slast, ale to už se nějak přežije. Jedeme až za polární kruh a tam je teď polární den, na což jsem tedy už notně zvědavá. Taky na všechny ty tundrové živáky...

až přijedu, popíšu

ke dvacetinám jsem dostala foťák a včera jsem si ty fotky stahovala...následuje ukázka z letošní poslední mládeže (= mladí křes'tani od nás z církve), při které jsme grilovali (a přitom na sobě měli...vidíte. ledacos). Musím říci, že mou favoritkou je Barča (moje spolubydlíci, kterážto se bude v srpnu vdávat) ve svém beatnicko-intelektuálském modelu (ano, je to ta s tím baretem) já na ní jen zůstala nevěřícně koukat.

o škole asi nemá smysl vůbec mluvit, ještě mi chybí jedna zkouška, ale to už se nějak doklepe...

kůš, jaktože už to není podtržené???

já jsem asi mimoň...(alias tragoš, jak by řekly dotyčné osoby :)

jinak se vám musím svěřit s tím, že jsem si našla v roslinné říši svého favorita - a tím je třezalka...nemůžu si pomoct, to je vážně roztomilá kytka...sledujte...ona je vážně tečkovaná.... tak takovéhle věci mě dostanou :-)

aaaaaaaaaaaaaa já dnes nějak nejsem ve formě, ona se ta fotka zobrazila úplně nahoře...já toho už radši nechám....chtěla jsem pěkně sem dolů dát nějaké fotky z Košátek (tam máme chatu), kde jsem byla se ségrou Petrou a s malym Ondřejánem (mimochodem, do té krabice vlezl sám a dobrovolně :-) ...a ony budou 100% nahóóře......

co nadělám.

tenhle celý příspěvek je svědkem mé zmatenosti nejvyššího řádu. omluvte prosím sníženou kvalitu po všech stránkách.....

bojujme, bojujme dál...

Tak opět poslušně hlásím z bojové linie, že jsem ještě naživu

bojuje se na všech frontách, jak vidíte, fyzické síly jsou napínány, značně falešné úsměvy zdobí mou tvář, která sice ještě není zbrocena krví, ale potem ano. Rty se mi křiví absolutní soustředěností a oblouky obočí se stahují k sobě nadlidskou pozorností. Nespím, nejím, ani do té koupelny už nevlezu a mé myšlenky se upínají k jedinému.....k tomu humanistickému ideálu......k tomu po čem všichni nevýslovně prahneme, k tomu za co stojí všechny ty žaludeční kameny, zarudlé oči, odloučení od přátel .....

ano, po poznání věcí nových a pozvednutí své bytosti do vyšších sfér, do sfér racionality

no tak dobře, kecám.

hmm, a to hodně

opravdu dost hodně

(a to se vyplatí :-)

mimochodem ono to asi stejně o něčem svědčí, to co jsem teď napsala.... :-) radši neřešit

ta fotka to jsem já na geologické exkurzi, kde jsme nejenže chodili rychlostí běhu od hospody k hospodě (geologové rádi pivo) okolo Berounky a Sázavy, hledali trilobity, ale i jsme lezli na toto (nahoru to byla vcelku legrace ale dolů, já fakt myslela že spadnu a ještě v těch sandálkách....Ale ta škola má na mě vliv, ze mě snad bude nakonec ještě namakanec :))

Ahoj miláškové!
jak se vám vede? Dnes poprvé sem píšu přímo z Prahy z privátu, sedím na zemi na polštáři, notebook před sebou, spolubydlící něco věší na balkóně a já si říkám: ta vysoká škola není nic až tak vysilujícího. Sice mám rozvrh třikrát do šesti, ale zrovna dnes mám až od 16.30. Když si vzpomenu, že na gympl jsem jezdila každý den v sedm....hrůůza. Ale abych nebyla tak optimistická tak musím přiznat, že už se opět začínám vnitřně třást se zkoušek. Mám teď dost těžkou systematiku cévnatých kytek a bude i poznávačka (cca 500 kytek latinsky a zařadit i do čeledí) ze které už je mi teď nevolno.
U školy máme botanickou zahradu, takže se tam občas procházím s hlavou u země a snažím se to narvat do hlavy, ale musím doufat, že mi to tam nějak naskáče, protože se to všechno hrozně moc plete....
Včera jsem šla na bus a cestou si utrhla Kokošku pastuší tobolku, abych mohla proštudýrovat květní vzorec brukvovitých, a až v autobuse jsem si všimla, že jsem si na ní přinesla i nějakou nebohou zelenou mšici. Ta si určitě musela říkat, no Andulo, to se ti teda povedlo, mě se tam na Zahráďáku v tom trávníku u paneláku líbilo. Vysypala jsem tu němou tvář na Strašnické do zeleně. Tak snad se tam zabydlí :) Tak asi takovéto příhody zažívám v Praze.
I když ještě raději mám "setkání třetího druhu" (myslím, že je to film, já ho neviděla, ale ten název vyjadřuje přesně ten pocit, co člověk z takových setkání má)
Jedno takové jsem zažila někde u Florence když už jsem jela busem domů. Jedu jedu, koukám z okna a pode mnou jede taxi (což pravda v praze není nic výjimečného), a na štítku na dveřích má napsáno: Jindřiška Holubová. No já jen na to jméno vyvalila oči, protože taxikář, to je pro mě obtloustlejší muž, který smrdí po cigaretách a celý den postává na I.P. Pavlova v oblacích olova. Ale paní Jindřiška byla zcela regulérní důchodkyně v bílém svetříku s trvalou a drandila si to tam v tom taxíku, no já jsem jen koukala...
A bylo i jiné: mladý mnich v kutně a sandálích od Hudyho se baví v tramvaji s pár výrostky o tom proč nechodí na diskotéku a neměl holku. Důchodkyně v MHD mi řekne, že nechce sednout, ať klidně sedim, že se v životě ještě nachodím atd. atd.
jo lidé člověka překvapí, i když má pocit, že je ma prokouknutý
.....
mějte se!

obrázky z exkurze Vodních ekosystémů na Libický luh
1. samice nočního motýla, nemůže létat, jen leží, voní a čeká na samce, to je teda osud :( , no ale je úžasná (učitel prohlásil, že je "boží"...nezbává než souhlasit :-)
2. jestli jste někdy měli dojem, že nezmar je velké zvíře, tak ho nemějte
3. já držela v ruce raka! sice to byl nějakej zavlčenec z Ameriky, co přenáší mor na naše raky...ale rak to byl :)

photos by Jakub S.

svátky jara???

Otázky Páteční noci
Pavel Švanda

ticho a kámen
kámen a samota
mohl si Bůh přestavit
než se stal člověkem
osamění v hrobě
a lidský soucit?

noc a vlhký kámen
a lenivě důvěrný rohovor
spolehlivých
v teplých svetrech
s pověřením v kapse
s pověřením střežit Boží mrtvolu
dříve než skonal Bůh
mohl se člověk představit svou samotu?

noc a ticho
už nikdo nic nečeká
zdravý rozum zas jednou zvítězil
ticho
suť a vlhký prach
už ne soucit
jenom strach
aby vše bylo zachráněno
musí být vše ztraceno?

úsvit neznělého nebe
v hluchotě
u skály dosud neznámé květy
může osamět člověk
kterého Bůh předešel až do hrobu?

pomoz mi bojovat,
pomoz mi mluvit,
pomoz mi žít tvé evagelium,
až do konce,
až do bláznovství,
bláznovství kříže

Michel Quoist

krasavice na pokoukání :)

fotky ze: skenovacího el. mikroskopu, flourescenčního mik. a světelného mikroskopu ukradené všude možně na netu.....

Koblihy rozhodně nemusím mít každý den. (říkáte si, proč si je tedy dávám na první místo...nedivte se, protože...)
Z jednoho hlediska pro mě dost znamenají. Jsou totiž nástrojem jakéhosi dělení lidí v mém oblíbeném Saturninovi. Samozřejmě, nějaké škatulkování lidí je nedůležité, ale zrovna tohle je tak vystihující, že na něj občas (když někoho potkám) myslím a říkám si, jak ono to opravdu sedí.
Spočívá to v tom, co by daný člověk dělal, pokud by seděl sám celé dopoledne v kavárně a před ním by ležela mísa koblih. Lidé se dělí na tři skupiny. První jsou ti, co by tam celou dobu seděli a vůbec nic by je ohledně těch koblih nenapadlo a klidně by koukali na tu mísu a NIC. Druhá skupina (ke které se hrdě hlásím) by se v duchu bavila představou, jaké by bylo, kdyby začala koblihy házet na okolosedící mírumilovné spoluobčany. A poslední skupina, asi (žel..nebo naštěstí?) nejméně početná by tento nápad uvedla ve skutečnost.
Chápu, že tato teorie je dost nadsazená, ale vždycky když mě napadne něco fakt bláznivýho, tak si na to vzpomenu :-)

teď v týdnu jsem se probírala počítačem a narazila jsem na nějaké fotky, a říkala jsem si že je sem dám.... vztahují se k různým věcem co mám ráda.....

JARO (nejen proto, že mám narozeniny :-)


NAŠE CHALUPA

I LOVE BENÁTKY

JO, I TA PRAHA "UJDE" :-)


a na závěr něco na odlehčení. Jak sami vidíte, již v sedmi letech ve mě dřímalo (ohromující :-) spisovatelské nadání (a naprostá ignorace gramatiky....)

la la la

(žel na to musíte kliknout aby to bylo k přečtení, a stejně je to mázlý... :) )