krasavice na pokoukání :)

fotky ze: skenovacího el. mikroskopu, flourescenčního mik. a světelného mikroskopu ukradené všude možně na netu.....

Koblihy rozhodně nemusím mít každý den. (říkáte si, proč si je tedy dávám na první místo...nedivte se, protože...)
Z jednoho hlediska pro mě dost znamenají. Jsou totiž nástrojem jakéhosi dělení lidí v mém oblíbeném Saturninovi. Samozřejmě, nějaké škatulkování lidí je nedůležité, ale zrovna tohle je tak vystihující, že na něj občas (když někoho potkám) myslím a říkám si, jak ono to opravdu sedí.
Spočívá to v tom, co by daný člověk dělal, pokud by seděl sám celé dopoledne v kavárně a před ním by ležela mísa koblih. Lidé se dělí na tři skupiny. První jsou ti, co by tam celou dobu seděli a vůbec nic by je ohledně těch koblih nenapadlo a klidně by koukali na tu mísu a NIC. Druhá skupina (ke které se hrdě hlásím) by se v duchu bavila představou, jaké by bylo, kdyby začala koblihy házet na okolosedící mírumilovné spoluobčany. A poslední skupina, asi (žel..nebo naštěstí?) nejméně početná by tento nápad uvedla ve skutečnost.
Chápu, že tato teorie je dost nadsazená, ale vždycky když mě napadne něco fakt bláznivýho, tak si na to vzpomenu :-)

teď v týdnu jsem se probírala počítačem a narazila jsem na nějaké fotky, a říkala jsem si že je sem dám.... vztahují se k různým věcem co mám ráda.....

JARO (nejen proto, že mám narozeniny :-)


NAŠE CHALUPA

I LOVE BENÁTKY

JO, I TA PRAHA "UJDE" :-)


a na závěr něco na odlehčení. Jak sami vidíte, již v sedmi letech ve mě dřímalo (ohromující :-) spisovatelské nadání (a naprostá ignorace gramatiky....)

la la la

(žel na to musíte kliknout aby to bylo k přečtení, a stejně je to mázlý... :) )

jejda jejda, to to letí. v posledním týdnu jsem měla 3 zkoušky, takže až dnes jsem si trochu oddychla (a po příjezdu domů 2 hodiny spala) a mám "volno" alespoň týden (ale ne od učení)...Je to drsný, co dodat. Díky Bohu jsem to zatím zvládla, tak snad ok...

Maggi, maggi, tak střípky ega, jo? Tak to mě rozesmálo (teda, ne že bych ukázala počítači zuby, ale uvnitř jsem se smála....chápeš.......). je pravda, že jsem ostudně dlouho nic nenapsala, a bylo to částečně i kvůli tomu, že jsem zkrátka neměla čas. Ne že bych nebyla měsíc na netu, nebo že bych neměla co psát, ale mě se asi nechtělo.....
Fakt jsem sem chtěla napsat, když jsem dostala první kredit! To jsem měla radost! Teď už mám kreditů 6 a jsem mírně (= někdy ne, někdy hodně) vydeptaná ze zkouškového období a taky, že se budu muset o Vánocích hodně učit. :-( Jsem holt z těch cvoků, co chtějí mít to nejnepříjemnější hned za sebou a tak jsem si dala tu nejtěžší zkoušku 1. (teda spíš 2., jednu už mám hotovou) I když, možná s tím ještě pohnu.... Problémy s nechutenstvím zatím nemám, spíš jsem přechodila chřipku a bolí mě hlava, ale jím, což se na svátky hodí :-)
Jinak jako to není až taková krize, jen asi tak jako pocity před maturou. Tak doufám, že to nějak budu zvládat a věřím, že Pán Bůh mě v tom nenechá samotnou....
Vánoční Praha je krásná, světlá i tmavá, snivá i vulgární, lidová i luxusní. měla jsem v plánu jít na nějaké akce, jenže takhle večer jsem byla už vždycky dost mimo a taky se mi nechtělo se bát, jestli stihnu poslední bus. Ale byla jsem na naprostu úžasném divadelním představení souboru od nás ze školy. Hráli Caesara od V+W a byla to taková legrace, že mi to úplně dočista zvedlo náladu. Bylo to v největší chemické posluchárně a měli tu scénu fakt originální. Za tabulemi tam jsou nějaké digestože na pokusy a oni to tam prolézali a běhali a dělali hvězdy po katedře. Do scénáře vložili pár přírodovědných vtípků a to bylo fakt dobrý. Úplně z toho byla cítit taková sounáležitost naší školy. Je to tak super když má člověk alespoň chvíli pocit, že je to osobní. Byli tam i nějací profesoři a tak...no zkrátka bylo narváno.
Tak to se mi líbilo. Teď už jsem doma a až tohle dopíšu tak si jdu udělat harmonogram na zkouškové období.....


k obrázkům
1.-3. ano, uznávám že biologický vtipy jsou trapný....ale dobrý :-)
4. já se jako nechci chlubit, ale to jsem fotila JÁ. na praktikách a jsou to buňky a to zelený jsou obarvený vlákna, co jsou takovou výstuhou buňky (teda vony toho dělaj o hodně víc) a je to z fluorescenčního mikroskopu.

no super :-)

můj pražský život začíná nabírat na obrátkách. Ale asi jinak, než byste si mysleli. člověk by si řekl, že když někdo bydlí dva měsíce v Praze tak už bude plně ztotožněn s novým prostředím, vyzná se v něm lépe na začátku a jen tak něco ho nepřekvapí. Jenže to by ten někdo nesmělo znamenat JÁ.

Má pozornost krutě upadá. Dřív jsem byla z jízdy metrem tak "vyděšená", že jsem neustále sledovala, kde jsem, kam jedu, kde vylezu. Dobře, že občas přejedu stanici, to se stane (znáte to, člověk se zamyslí....). Ale že já jsem schopná vystoupit na stanici, kde chci vylézt na povrch zemský, ale jdu místo toho na přestup a uvědomím si to až když koukám o 2 patra jinde a kilometr dál na tu tabuli se stanicema a říkám si, holka, to by se mělo léčit. Každopádně vrchol nastal, když jsem nastoupila na můstku, vesele jela a na Hradčanské (tři stanici dál) si uvědomila, že jsem ASI měla nastoupit do toho vlaku v druhém směru.....

Očekávala jsem, že s tak radikálním krokem v mém životě do něj vtrhnou i ty nešvary "dospěláků". Ne, že by mi to tak vadilo, ale kafe mi pořád přijde nechutný, pivo hořký a víno hnusný. Takže piju š'távu Jupí; meltu a čaj černý (obé s mlékem), stejně jako po celý svůj dosavadní život.

takže zdar velkoměstskému životu

stále nesnáším když někdo pospíchá (řekla jsem si dnes když jsem letěla na autobus a poté brala schody po dvou), nesnáším velké supermarkety (řekla jsem si dnes v samoobsluze Brych u nás na náměstí, kde mi říkaj Andulko) ale když každý den otvírám ty veliký dveře, vedle kterých je tabulka Přírodovědecká fakulta UK, tak si říkám, že to za to stojí...

...

Tys nešla. Hodiny z dálky se smály, má jara v nich jasmíny kvetla

a dýchala na tvůj neznámý obraz ověnčený liliemi;

čas vadl, růže chřadly, vína má hořkla, rudla má světla,

a sny, jež jsem ti naproti vyslal, se vrátily teskny a němy.

...

Tys nešla. Kdo tě potkal a svedl z mých zahrad? Či leká

tě oblak, jenž zhaslými slunci se pozdvih a nad mým domem se prostřel?

Či smrt, která zabíjí na křižovatkách mé hosty a čeká,

až sám se přiblížím k oknu, blízko na osudný dostřel?

...

O. Březina

jejda jejda, to je depresivní báseň *....

ale mně se fakt zalíbila na první počtení....

* (takhle když já občas napíšu básneň, berte to tak, že mi leze na nervy ta naprostá racionálnost mých studií, takže se potřebuji dostat na tu lidštější, humanitnější půdu.... :-)

teda otázka je , co je lidštější...